Tato písnička je moc krasna a ale ten duel je boží

 Před otěhotněním:

Ve shonu před koncem roku si udělali herci ze seriálů Ulice a Ordinace v růžové zahradě 2 čas na dobrou věc. Přišli se pomazlit s opuštěnými psy do útulku v Libni a přinesli jim i dárečky v podobě pamlsků a hraček.

Hlavní aktérkou a organizátorkou akce byla Patricie Solaříková, která na podzim nafotila s opuštěnými pejsky kalendář. Do útulku vyrazila společně se Sandrou Novákovou (31), která si díky focení kalendáře adoptovala fenku Bambie. Svoji lásku k němým tvářím nezapřela ani Jana Stryková nebo Kateřina Pechová.

"Ve vánočním čase jsme chtěli udělat radost nejenom svým blízkým, ale také opuštěným pejskům, kteří jsou závislí na pomoci člověka. Domluvila jsem se se svými kolegy a vyrazila s nimi na návštěvu do Libně. Sama zvířata miluji, mám doma fenku Ritu, která je křížencem border kolie a dobrmana," říká Patricie Solaříková.

Jana Stryková má doma už druhého psa. "Nejdříve jsem měla 15 let malou kníračku, byla takovým mým sourozencem a nejlepším kamarádem. Poté, co zemřela, jsem byla čtyři roka bez psa, ale nakonec jsem si pořídila Jonáše, kterému je teď už šest let," prozradila Jana Stryková. Ta se svým psím mazlíčkem tráví příchod Nového roku na horách.

Díky focení kalendáře si Sandra Nováková osvojila fenku Bambie. "Když jsem si ji vzala z útulku, byla ze všeho vyděšená. Bála se každého zvuku, člověka i padajícího listí. Ale za ty dva měsíce, co ji máme, už si docela zvykla a začíná být otrkaná," říká Sandra Nováková.

Herečka Kateřina Pechová se svěřila, že se zvířaty vyrůstala. "Naší rodinou prošlo mnoho psů, a proto jsem uvítala nabídku Patricie, abych vyrazila do útulku. Doma mám rhodéského ridgebacka," sdělila Pechová. 

Herečku Katku Pechovou obklopila smečka.

Patricie Solaříková s malým mlsounem

Jana Stryková v útulku. 

Sandra Nováková se svojí fenkou.

Sandru nechtěl obrovský pes ani pustit.

Danča je pořad půvabna a moc že 

Už dnes večer pokračuje divácky nejoblíbenější seriál současnosti Ordinace v růžové zahradě 2. Ani tentokrát nebude nouze o napínavé scény.

Jednou z nich bude rvačka seriálových postav Lukáše Hejlíka a Ládi Ondřeje, a to díky těhotné Lindě. Jáchym Kalina (Lukáš Hejlík) trvá na nelegálním potratu.

Jakub Mázl se k situaci chtěl postavit čelem a s Lindou rozumě promluvit. U Jáchyma se ale nedočkal pochopení a došlo ke rvačce, ve které padali i facky! Nešetřilo se ani ostrými slovními výrazy.

Do Kamenice navíc už dnes večer přijede Gábiny sestra Simona (Pavla Drtinová) a znepříjemní tak poklidný příjezd Hanáka a Gábiny s dovolené.

Podívejte se na fotogalerii, co přesně se stalo a dívejte se už dnes večer ve 20:20 v Ordinaci v růžové zahradě 2.

Všechny díly seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 můžete sledovat naVOYO. Vše o vašich hrdinech najdete ZDE.

Oblíbený herec Lukáš Hejlík si na Moravě splnil svůj sen o idylickém bydlení. Pojďme na návštěvu...

Jelikož už za dva měsíce odstartuje pátá řada StarDance, účastníci této taneční soutěže trénují jako diví. Hvězdy mají za sebou náročné tréninky a zvládly se naučit dva tance. Hodiny dřiny na tanečním parketu se na jejich postavách začínají projevovat.

Když novopečené tanečnice stanuly před objektivem fotografky Lenky Hatašové, nejedno srdce zaplesalo dojetím.

Všem dámám to neskutečně sluší. Že bude topmodelka Pavlína Němcová (37) v plesové róbě vypadat fantasticky, se dalo očekávat, ale že svým vzhledem všem vytře zrak nezávisle smýšlející herečka a zpěvačka Barbora Poláková, to tušil málokdo.

Velmi to sluší třeba i trenérce atletiky Kateřině Baďurové, ale přece jen tou největší metamorfózou prošla Dana Morávková (41). Sami si můžete z fotografií všimnout, že známá herečka ve flitrových šatech připomínala disko hvězdu sedmdesátých let. A to jsou krásky ve své proměně v poloprofesionální tanečnice na půli cesty.

Jak teprve budou vypadat 3. listopadu, kdy dojde k prvnímu živému přenosu této taneční show? 

Barbora Poláková a Václav Masaryk

Další fotky dvojic:

Pavlína Němcová a Jan Tománek

Kateřina Badurová a Jan Onder

Dana Morávková a Jiří Hein

Martin Procházka a Tereza Bufková

Petr Bende a Lucia Krnčanová

Olda Navrátil a Kamila Tománková

David Švehlík a Simona Švrčková

Barbora Poláková se narodila 3. října 1983 v Kolíně. Ve svých mladých letech se věnovala mnoha aktivitám např. krasobruslení, gymnastice a hře na klavír. V deseti letech se také stala členkou Divadelní školy Zdeňka Jecelína.

Studovala Ekogymnásium v Poděbradech a poté se vydala na DAMU. Zde studovala obor herectví čin. divadla. Jejími profesory byli Jana Hlaváčová, Boris Rösner, Johana Tesařová a Ladislav Mrkvička.

Je držitelkou několika cen ( ceny Jiřího Adamíry, ceny Jana Kreczmara). Hrála i v mnoha filmech např. FRANTIŠEK JE DĚVKAŘ, KRÁSKA V NESNÁZÍCH, 3+1 S M. DONUTILEM a v seriálu OKRESNÍ PŘEBOR. Za zmínku stojí i to, že natočila 2 videoklipy k písním: Supercrooo – Superstar; Petr Muk – Láska tě spoutá.

Daniela Písařovicová (32) triumfovala na včerejším předávání cen TýTý! Moderátorka Dobrého rána České televize se překvapivě stala vítězkou kategorie Objev roku!

Je paradoxní, že Objevem roku se na základě hlasování diváků stala moderátorka ranního vysílání České televize. Už díky vysílacímu času tohoto pořadu byla Daniela Písařovicová oproti svým soupeřům ve značné nevýhodě. O to větší překvapení je její vítězství v anketě TýTý, která je obecně považována ukázku konzervativního vkusudiváků ...Jaro Slávik (TV Prima) účinkoval v široce sledované show Česko Slovenské má talent a Ben Cristovao (TV Nova) je nejen miláčkem pubertálních dívek, ale navíc účinkuje v seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde pro změnu okouzluje jejich maminky. Snad jen Jitka Asterová, která moderuje pořad Prominenti na TV Barrandov, je už přece jenom okoukanou tváří a těžko ji považovat za objev roku .

Daniela Písařovicová se narodila 12. prosince 1978 ve Znojmě a vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní politika a diplomacie. V roce 2006 začala pracovat v redakci zpravodajství České televize a zakotvila na kanále ČT24. Kromě Dobrého rána ji můžeme znát z pořadů Ekonomika ČT24 neboHighlight.

V letošním ročníku TýTý nezůstal kámen na kameni a padly do té doby nedotknutelné modly. Vítězství Daniely Písařovicové je tak ukázkovým příkladem lepšího vkusu televizních diváků!

Tak tohle se nepovedlo. Moderátorce zpravodajského kanálu ČT 24 Daniele Písařovicové (32) během moderování finále Miss Hasička 2011 z výstřihu vykukovaly silikonové vycpávky.

Daniela Písařovicová (* 12. prosince 1978 ve Znojmě) je česká moderátorka a redaktorka. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a poté od září roku 2006 pracuje v České televizi, kde reportuje ekonomické zprávy a moderuje ranní zpravodajské Studio 6.Dříve též zpívala v různých hudebních kapelách, například v uskupení "Zanthia".Za rok 2010 byla oceněna cenou TýTý v kategorii "Objev roku".

Moderátorka Daniela Písařovicová rozhodně není nadšená z toho, že ji na místě v Událostech, s nímž počítala, nahradila velmi kontroverzní kolegyně Aneta Savarová (26). Že se právě tohle stane, netušila do poslední chvíle. "Rozhodovala odborná porota, asi se jim Aneta Savarová zdála vhodnější," řekla Super.cz Písařovicová.O pocitu křivdy a o tom, zda se jí tento krok od vedení televize zdá spravedlivý, se jí moc povídat nechtělo. Každopádně nevyhrožuje tím, že by kvůli tomu chtěla z televize odejít. "České televizi a Čtyřiadvacítce, kde je skvělý tým lidí, zůstanu věrná," tvrdí zatím Daniela."V závěrečném výběru bylo deset lidí, každý, kdo se nedostal až do finále, by se mohl cítit ublížený. Hrálo v tom roli hodně faktorů," míní Písařovicová.

Daniela Písařovicová myslela, že večerní zpravodajství bude uvádět ona

Aneta Savarová v Událostech

Tady na těhlech fotkách vypadá Markéta bezvadně a to je en 4 měsíce po porodu. Má moc hezkou postavu .

Seriálový krasavec Lukáš Hejlík (29) po rozchodu s manželkou Veronikou nezahálí. Podle informací Blesku už pět měsíců randí s pohlednou blondýnkou."Ano, jsem zamilovaný," řekl Blesku Hejlík a zároveň přiznal, že jeho novou partnerkou je modelka Veronika Šebková (25)."Známe se už delší dobu, vlastně nás seznámila jedna naše společná kamarádka a postupem času přeskočila jiskra," řekl zamilovaný herec, který ještě v srpnu Blesku tvrdil, jak ho rozchod s manželkou sebral. "Bojuju, jak se dá. Drží mě nad vodou hlavně práce. Pořád přemýšlím, proč se nám to nepovedlo, a snažím se s tím vyrovnat," tvrdil tehdy herec, přestože v té době byl už více než měsíc zamilovaný do modelky Veroniky.

Herec Lukáš Hejlík (31), hvězda už skončeného seriálu Ošklivka Katka, má nový objev. Po rozvodu s manželkou Veronikou a vztahu s modelkou mu padla do oka moderátorka České televize Daniela Písařovicová (32), se kterou se objevil na premiéře seriálu Terapie.

Seriálového krasavce Lukáše Hejlíka (29) rozchod s manželkou Veronikou pořádně sebral! "Není mi z toho dobře. Snažím se teď soustředit hlavně na dcerku. Trávím s ní, co nejvíce času," svěřil Blesku Hejlík."Bojuju, jak se dá. Drží mě nad vodou hlavně práce. Pořád přemýšlím, proč se nám to nepovedlo a snažím se s tím vyrovnat," přiznal smutně herec. Fakt, že bude dcera Klárka (2,5) vyrůstat v neúplné rodině herce velmi trápí. "Je ještě tak malinkatá," řekl téměř plačky a spíše pro sebe.

Herec Lukáš Hejlík se narodil 27.ledna 1980 v Mostě. Je ve zanamení vodnáře.Absolvoval Obchodní akademii v Lounech a později Vyšší odbornou školu v pražské Michli,ktrou pod vedením Jana Hartla,Evy Hodinové,Otomara Krejči a Heleny Glancové úspěšně dokončil v roce 2002.V tom samém roce nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých budějovicích.O dva roky později přesídlil do angažmá Městského divadla Brno,zároven hostuje i v Opavě.Na poli celovečerního filmu debutovalv roce 2007 coby Martin ve snímku Kryštofa Hanzlíka CRASH ROAD. V televizi se začal pravidelně objevovat coby syn Ladislava Freje a prezident společnosti KM styl Tomáš Meduna v seriálu TV Prima OŠKLIVKA KATKA.Lukáš je navíc autorem kultovního projektu scénických čtení Listování,který sdružuje několik herců českých divadel.

Herecká filmografie:

Dobrá čtvrt(2005)

Crash Road(2007)

Kriminálka Anděl(2008)

Ošklivka katka(2008)

Vím,cos dělal v pátek(2009)

Aféry(2011)

Okno do hřbitova(2011)

Terapie(2011)

Znamení koně(2011)

Lukáš se tedka bude objevovat ve dvou seriálech. Na primě v seriálu základka(role Roman Sivý). A na nově v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2( role Jáchym Kalina)

Narodil jste se skoro na konci ledna v roce 1980, takže Vám bylo letos už třicet. Myslíte si, že už ty nejlepší roky máte za sebou nebo že Vás to lepší teprve čeká?

Doufám, že pořád ještě čeká, to by nebylo veselé žití...

To jste tuším Vodnář, máte typické povahové vlastnosti tohoto znamení?
Ano, jsem Vodnář a přiznám se, že tím také moje znalost zvěrokruhu končí. Často slýchám hlášky typu: "jasně, typickej vodnář" a tak odpovídám jen "tovížejo!".

Jaké kladné a záporné povahové vlastnosti jsou Vám vlastní? Popřípadě jaké u Vás lidé nacházejí nebo mohou nalézt?
Na tuhle statistickou otázku asi nedokážu odpovědět. Určitě by u mě narazili s tím, že jsem docela hrr, skáču lidem do řeči, jsem přeaktivní v tom, co mě baví a čeho chci dosáhnout. Umím také dát najevo a ovlivňovat svou náladou. Ty lepší stránky musím nechat hodnotit už jen druhé.

Charitativní aukci Prohaiti.cz spustila nadace Adra a oslovila známé osobnosti ze všech odvětví, aby věnovali nějaký svůj typický prvek, věc, předmět do veřejné aukce, jejíž výsledek právě poputuje na Haiti. Vy jste do aukce věnoval binární hodinky 01 The One, kterým děláte tvář. Jsou to hodinky, které jste dostal nebo ty jste si nechal a koupil pro Haiti druhé?
Binárním hodinkám 01 The One dělám tvář a jedny z hodinek, které za to mám jsem věnoval do aukce. Taková byla i idea celé aukce, že oslovení lidi věnovali nějaký svůj blízký předmět.

Řekl Vám už někdy někdo, že byste mohl dělat z fleku modela?
Ano, občas taky z hecu někde kašpárka dělám, vždy s takovou tou nadsázkou. Jinak by to ani moc zase nešlo, pak bych se zkušeným a přesně rostlým modelům nevyrovnal.

Ale Ty fotky tomu zcela nasvědčují...Copak jste nedostal nabídku k nafocení sportovního, společenského oděvu, prádla nebo rovnou aktů? Zvažoval byste tuto nabídku?
Aktů ne a to bych rozhodně ani nezvažoval. Jinak jsem pro firmy s oblečením, módou či návrháři spolupracoval již několikrát.

Jakou jste kdy dostal nejzajímavější a nejmíň možno splnitelnou nabídku?
Hodně by jich jistě souviselo s tím, že jsem jednou podpořil jeden gay časopis, kde jsem měl rozhovor a titulku. To chodilo hodně zajímavých nabídek, které bych asi nesplnil.

Jste člověk, který umí vypnout? A jakým způsobem tak činíte?
Moc mě to nejde. Určitě však doma, i když to nespočívá v tom, že nic nedělám. Naopak, celé povinosti kolem chalupy, které nesou sebou také hodně stresu, beru vlastně jako odpočinek.

Jezdíte na dovolenou spíše na hory nebo k moři?
Nedokážu říct, také jezdím rád jen tak po Čechách.

Dodržujete tzv. BIO styl ... Vím o Vás, že žijete několik kilometrů od Brna, chováte ovce, malou jste odnaučil používat pleny...Souvisí všechno se vším a proč jste se takto rozhodli?
Teď po odluce s manželkou to už není tak horké, dál si chovám ovce, snažím se jíst zdravě a pěstovat si a chovat si co nejvíc potravin, ale prostě už to nijak nehrotím.

Máte 3letou dceru Klárku, kterou činnost spolu nejraději děláte?
Rád s ní čtu dětské knížky. Odmítám jí pouštět dětská DVDčka, i když vím, že by často pomohla, když člověk potřebuje třeba uvařit a u toho se chvíli nestarat, ale zvládáme to. Nemám Klárku tak často na to, abych ten čas s ní probendil. Určitě mám radost, když se sama raduje na chalupě v Říčkách, kde má zázemí, kamarády a své zvyky - tak ty se rozhodně snažím udržovat a ty mě taky přinášejí potěšení.

Umí už malá plavat/lyžovat?
Oboje je v progresu...

Věnujete se projektu LiStOVáNí, tedy scénickému čtení. Kde se ve Vaší hlavě zrodila myšlenka tuto práci dělat a z jakého množství titulů si vybíráte? 
V Českých Budějovicích v roce 2003 jsme s tím nevinně začali, dnes máme hotových skoro 60 knížek. Ty vždycky hrajeme před publikem v takovém inscenovaném divadelním čtení. Je to vždy velká legrace a velká pouť do naší i divácké fantazie. Lidi to moc baví, nás také, navíc nás to i částečně živí, takže ideální. Mrkněte na www.listovani.cz a dorazte!

Listujete jak klasické tituly, tak i pohádky. Chodí na ně i Vaše dcera?
Ano, vybíráme i dětské knížky, skoro 3 do roka, chodí na ně nejenom Klárka a děti to myslím také hodně baví. Často pak listujeme přímo po knihovnách a školách, takže v kontaktu s dětma jsme často a musím říct, že LiStOVáNí vždy obstojí. Děti to pak někdy zkouší sami ve škole nebo doma.

Asi se nabízí otázka, jestli hodně čtete ...A pokud ano, tak kolik tak přečtete titulů třeba do měsíce?
Snažím se, co dá. Tituly nás načítá víc. Rozečtu měsíčně kolem 15 knih, tak 3-4 dočtu, jednu vyberu. Nedá se to moc průměrovat.

Kde berete nápady, je těžké si z nabízeného množství titulů vybírat a jak moc je úspěšné a oblíbené hostování v jiných městech?
Nápady pořád jsou, i po 60 knížkách nás napadají novinky a to je pro nás směrodatné – neopakovat se, jak v inscenování, tak ve výběru. Odehrajeme ročně kolem 180 představení v 50 městech, takže jsme myslím dost oblíbení.

Čtete i jiné tituly než určené k výběru na LiStOVáNí a máte nějakého oblíbeného autora?
To bohužel nese své úskalí, ale občas se stane, že mě knížka strhne a dočtu jí, i když už dávno vím (to poznám už kolem 40. strany), že ji nelze v LiStOVáNí uvést.

A čtete tyto tituly stránku po stránce, nebo si přečtete jen stručný obsah nebo "výcuc"ze zadního přebalu?
Samozřejmě, že mě pomáhá anotace nebo přímý typ od nakladatele, ale pak to rozečtu a jak říkám, na 40. straně se orientuju.

Neuvažoval jste, že byste vyhlásil "Listovací workshop", kde by si lidé vyzkoušeli nějakou knížku z Vaší pomocí zalistovat?
O tom uvažujeme už proklatě dlouho a spoustu fanoušků to od nás čeká. Dali bychom na stránkách vědět.

Vzpomínáte rád na role, které už jsou ve Vašem repertoáru inscenací zařazené jako odehrané? Třeba konkrétně takový "Slamák"?
Určitě, hodně myslím na Její pastorkyni, Smrt obchodního cestující, Maryšu, Racka, Bouři a další. Slamák byl pro mě tvrdou prací, do Blbce k večeři vůbec nejtěžší. Komedie, zvláště role nabíječů na fóry (Slaměný klobouk, Blbec k večeři), jsou nejtěžší, když se na to jde trochu poctivě, tedy, když se jen neukazuje komika komika, ale když diváky baví tragikomedie celé situace.

V Poprasku na laguně hrajete soudce, četl jste knihu?
Poprask byl skvělý, měl jsem to moc rád. Knihu ani neznám, hru jsem samozřejmě četl. Není to žádná jasná komedie, tam je úprava zcela nutná.

V inscenaci Kočka na rozpálené plechové střeše hrajete Bricka, který si zlomil nohu tuším v kotníku a svoji nespokojenost se vztahem a životem obecně utápí ve sklenkách alkoholu. Jak se Vám tento alkoholik hraje?
Alkoholismus je tam jen zástupný problém za utajené přiznání si pravdy, jak je na tom Brick s orientací. Obojí však nebylo jednoduché. Přesto scéna se Zdeňkem Junákem, když slyšíte v publiku i spadnout špendlík, patří pro mě k nejsilnějším v mé divadelní kariéře.

Hned na začátku se sprchujete pod proudem vody, nevadí Vám tato scéna a nedostal jste za ní třeba "prémie"?
Nevadí, je to účelná, myslím docela střídmě nasvícená nahota. Hrozila nám za to ale spíše pokuta...

...vždyť se na Vás upírají zraky tolika diváků, převážně divaček...
...jo, ty by se možná na nějaké prémie zmohly... :)

V anketě na jedné divadelní adrese je Kočka docela zhozena...Nevíte, čím by to mohlo být?
Nevím proč, možná se to nějaké širší skupině lidí nelíbilo, také jich dost znám přímo z divadla. Zájem o Kočku je ale, myslím, obrovský, škoda, že není více na repertoáru.

Jak jste se vlastně z obchodní akademie ocitl na herectví?
Vysloveně náhodou. Primární tehdy bylo nejít na vojnu.

Nemáte problém si jako herec pamatovat taková množství textu?
Nejmenší problém. Navíc díky natáčení jsem si skvěle vytrénoval i krátkodobou paměť.

V jakých divadlech a jakých hrách Vás můžeme v nejbližší době vidět a máte své popřípadě své webové stránky?
Zdravím, všechny zvu na své stránky www.hejlik.cz, kde se dozvíte o tom, kde všude a co hraju v divadle, v LiStOVáNí (též na www.listovani.cz), kde co natáčením, atd.

Kolika světovými jazyky se domluvíte a v jakých jste se učil už některou roli?
Umím anglicky, zatím jsem hrál jen česky.

Tančíte rád?
Ne, neumím to.

Sportujete?
Umím to, ale nestíhám to. Bohužel.

Malujete?
Uměl jsem to, zapomněl.

Milujete?
To doufám pořád umím.

Oblíbené (nejoblíbenější):

Styl hudby:
vše kvůli LiStOVáNí, ale stále mám rád hip hop

Zpěvák/zpěvačka/kapela (zahraniční i český):
hiphopová kapely PIO Squad, Kontrafakt a Prago Union

Cd:
Bobby McFerrin (Bang Zoom!)
Kniha:
Lichožrouti (Pavel Šrut a Galina Miklínová)
Činnost:
vše krom řízení

Město, země, stát:
Francie

Místo:
doma, Říčky

Podnik/kavárna (nejenom v Brně):
v Brně restaurace Noem Arch, určitě kavárny ve městě

Prozradíte čtenářům nakonec nějaký zaručený lék na zničené a odrovnané hlasivky?
Nemám žádný. Ať posílají čtenáři.

Děkuji Vám za tento určitě zajímavý rozhovor a přeji hodně zdařilých rolí, úspěchů a splněných snů i ve Vašem osobním životě :))
Těšilo mě a doufám, že se uvidíme na dalším brněnském LiStOVáNí.

Zpovídala
Barbora Sklenářová
Odpovídal
Lukáš Hejlík

Tak mnoho vytížených lidí, jako je on, moc není. Všichni ho znají jako herce, někdo možná jako propagátora čtení knih, méně už určitě lidé vědí, že je to také dobrý produkční, ředitel, farmář, gurmán, táta, model, návrhář... A všechny tyhle role má rád a věnuje se jim se stejným nadšením.

Máš toho opravdu hodně, ale kdyby ses měl představit někomu, kdo tě vůbec nezná, jakou profesi by sis vybral? Co tě asi charakterizuje nejvíc?

Dělám spoustu věcí a jsem docela hrdý na to, že nejsem jenom herec. Už moc nemluvím o tom, že mám ovce, že jsem farmář, i když po pravdě už moc nejsem. Hospodářství mě pořád baví, ale časově to už vůbec nezvládám, takže jsem se po deseti letech rozhodl s tím skončit. Určitě jsem ale popularizátor knih a čtenářství v ČR, to se ví, protože s tím pořád média otravuju. Ale je to věc, na kterou jsem nejvíc hrdý. Dělám ji nejdéle a z toho všeho asi i nejlíp. Je to mimochodem jedinečný nápad, který ve světě nikde neexistuje.

Po světě i hodně cestuješ. Když se tě na profesi zeptá někdo v cizině, co řekneš?

Jezdím teď třeba hodně do Londýna a ani tam se nějak hrdě neprsím tím, že jsem herec a moderátor. Úplně stejně jako tady. Vždycky to tak trochu zašumluju a pak hlasitě dodám, že dělám i jiné věci. Vlastně ani nevím, proč to tak podávám, a ani nevím, proč bych si měl na herectví stěžovat. Ale když se mě mladí lidi ptají, co mají dělat, aby se dostali na herectví, neradím jim, spíše je odrazuju. Ne že bych nechtěl, aby mi lezli do rybníka, prostě si myslím, že to není úplně dobrá volba. Všichni si to hrozně idealizují. Zjistil jsem to hned v prvním roce v angažmá v Českých Budějovicích, kde jsem se zhrozil, když jsem viděl všechny kolegy nad čtyřicet. Většina z nich to byli nešťastní lidé, jakkoli třeba hrozně fajn, ale život u divadla je zdeptal. Téměř všichni po rozvodu, pořád ve víru kolotoče...

Abych to shrnula. Jsi tedy herec, ale trochu se za to stydíš...

Asi ano. Proto zase rád hrdě dodávám, že dělám nejen to. Koneckonců v tom mém LiStOVáNí jsem vlastně všechno. Herec, manažer, ředitel, produkční, dramaturg, režisér, píárista, výtvarník... A vlastně to všechno jsou ve spojení s knížkami moje koníčky.

Byla tvoje cesta k herectví přímá?

Vůbec ne, neměl jsem nejmenší představu o tom, co chci dělat. Věděl jsem jen, že nechci jít na vojnu. I mě se týkal takový ten klasický středoškolský komplex "hlavně nejít pracovat"! Dneska už se na to samozřejmě dívám jinak. Na vyšší odbornou školu hereckou jsem šel ale neposkvrněný, a to doslova, včetně mnoha řečových vad. Až v přípravách na přijímačky jsem se třeba dozvěděl, co je to monolog! Ale ve výsledku je pak stejně nejdůležitější, kdo tě v té škole vede, a na to jsem měl velké štěstí.

Ptají se tě lidé taky na to, kde hraješ?

Teď moc ne, protože mě znají z televize. Naopak se spíš ptají, kde mám angažmá. Ale já jsem po osmi letech v brněnském Městském divadle už dva roky na volné noze, ale zrovna právě v Londýně jsme se jednou zapovídali o tom, co všechno jsem hrál, a zjistil jsem, jak je to vtipná paleta charakterů a profesí. Náruživý šéf módní firmy, namachrovaný, avšak pod skořápkou velmi sklíčený voják, plachý homosexuální učitel nebo nevázaný libový doktůrek.

Vidíš, a já měla pocit, že máš určitou nálepku. Myslíš, že tě režiséři obsazují podle typu?

Ne! To je tím, že si byly podobné ty moje dvě největší role v Ošklivce Katce a v Ordinaci. Proto jsem i s Ordinací váhal, přesně proto, abys takový pocit neměla a já naopak cítil, že se posouvám a že se učím něco nového. Jako byl třeba právě kantor v seriálu Základka, kluk který třikrát měří a pak možná řízne. Úplně velká výzva to byla v seriálu Terapie, kde hrál psychoterapeuta Karel Roden a já byl jeho úterní pacient, voják z Afghanistánu, který zabil šestnáct lidí, a na to jsem rozhodně nebyl obsazený podle typu, tedy i vzhledu. Naopak, vymýšleli mi tam líčení, aby mě "zošklivili", nechávali mě zarůst, prostě abych nepůsobil jenom hezky. Ale zpět k té rozmanitosti, například Javier Bardem je třeba výborný herec, ale základ jeho úspěchu je v tom, že hrál ve dvanácti úplně odlišných filmech. A to dneska chybí například divadlům. Už nejsou souborová v pravém slova smyslu, že v něm kmenoví režiséři obsazují herce také tak, aby jim dávali úkoly, které je něco učí. Je to dost podobné i v českých filmech...

Tam ještě víc! Obsazují se lidé, u nichž už se očekává, jak budou hrát, protože jejich sdělovací prostředky jsou natolik výrazné, že se pak člověk nedívá na jejich postavu jednající v ději, ale na to, jak se s tím vtipně nebo svým originálně typickým způsobem opět vypořádali. Pavel Liška, Jirka Macháček, Jirka Mádl, Aňa Geislerová... u nich už se víc díváme na ně jako na herce než na jejich figury. To je sice fajn, protože jsou to výborní herci, ale může se stát, že po sedmé roli už to diváka přestane bavit.

Která z těch tvých rolí tě zatím bavila nejvíc?

Na Terapii byl fantastický styl práce, podmínky, které se v České republice nevidí. Bylo to vesměs takové divadlo v televizi. Ono koneckonců když se člověk dívá, jak se dva lidé půl hodiny baví za stolem, popírá to základní televizní pravidla. Tedy že každou minutu a půl se musí střihnout scéna v jiném rytmu, za použití třeba i jiné hudby. Terapie byla všehoprostá, kromě dvou herců, kteří vedli dialog. A lidé se na to dívali, bylo to napínavé a to je fantastické. Tam se opravdu muselo jenom hrát.

Ovlivnil tě ten seriál nějak?

Určitě, začal jsem třeba na základě seriálu chodit na skutečné terapie. Hodně mi to pomohlo, protože jsem v sobě řešil velký trable. Je to výborná věc, ale české předsudky kolem ní jsou stále velké. Snad tomu seriál trochu pomohl. Musím se tomu smát, lidé dávají velké peníze za masáže těla, než aby investovali do své psychické pohody, která ovlivňuje jejich život a jednání víc než ztuhlé trapézové svaly. A pak je tu samozřejmě ten ostych "hlavně aby to někdo nevěděl, ještě si bude myslet, že jsem blázen".

Existuje něco, co by sis chtěl do budoucna natočit, ale ještě nebyla příležitost?

Jasně, pořád jsem si ještě nezkusil pořádnou roli ve filmu. Myslím, že mi přece jen trošku ubližuje ta nálepka seriálový herec, ale s tím já nic dělat nemůžu. Herci s opačnou nálepkou, tedy filmoví herci, to mají naopak mnohem snazší a v tom mají výhodu. Celé to ale neřeší herci, ale spíše další lidé od filmu a potom především média. Filmařům totiž smrdí seriály. Koneckonců Terapie slibovala "neokoukané seriálové tváře" a byl jsem tam já s Martinem Hofmanem a dali jsme tomu, troufám si říct, na prdel! Vůbec se mi v Terapii dostalo zvláštní pocty. Ve výsledku mi všichni, od režisérů přes Karla Rodena až po maskérku řekli, že mě vůbec nechtěli, protože mě tlačil jen supervisor HBO z Ameriky, který mě mimochodem schvaloval i v Ošklivce Katce. Přiznávali mi to však všichni s pocitem, že jako "pardon", a to mě těší. Bylo by fajn, kdyby čeští filmaři někdy ztratili předsudky.

Ovlivňuje to, že jsi často na obrazovce, i tvoje další aktivity? Co třeba ta tvoje role propagátora četby knih? Chodí teď na vaše představení víc lidí?

Já o tom mluvím deset let v rozhovorech, ale ani na základě toho, že se objevuju v seriálu, lidé nechodí nějak markantně víc. My máme své stálé publikum a já jsem za to vděčný. Každý měsíc oživíme knížku na jevišti, nečteme ji nudně za stolem, není to divadelní text. Je to dynamické akční představení a lidé se těší na to, s čím zase přijdeme. A do toho se občas objeví někdo, kdo mě zná ze seriálu nebo si někde něco přečetl. A já jsem rád, že je jich méně než těch stálých. Krásně zapadnou do skvělé atmosféry, která na LiStOVáNích je, a pak se vezou a vrací se dále sami, televize netelevize.

Jsi hrdý otec podařeného dílka...

Jo, funguje to dokonale a já jsem nadšený. A nejvíc jsem asi hrdý na to, že všechno ostatní přichází a odchází. Teď jsem byl na velké MerdeTour se Stephnem Clarkem, autorem bestsellerů Merde, a ten mi, jako všichni zahraniční autoři, potvrdil, že se s něčím takovým ve světě nesetkal. Britští nakladatelé by prý po něčem takovém skočili. Radil nám dokonce si to zaregistrovat. To samé tvrdí i Robert Fulghum, který je teď na měsíc v Čechách, aby je prý konečně pořádně poznal. Chodí se dívat na LiStOVáNí, a jakkoli nerozumí slovům, rozumí naší činohře a energii. Říká nám Létající cirkus. Tohle je prostě dobrý nápad, který funguje.

Jsou diváci stejně nadšení, když s tímhle projektem vyjíždíte za hranice republiky?

Po světě cestujeme s ekonomem Tomášem Sedláčkem, který vydal Ekonomii dobra a zla. Myslím si, že to je jeden z nejpopulárnějších lidí v ČR, protože když s ním přijedeme třeba do Třince, kde je upatlanej plakátek: Přijede ekonom Tomáš Sedláček s projektem LiStOVáNí, tak na něj přijde tři sta čtyři sta lidí. To je mnohem víc, než kdyby tam přijela herecká společnost Václava Vydry. On totiž popularizuje sektor, na který jsme zvyklí spíš nadávat, a je v tom ještě úžasně uvolněný, sexy, vtipný a šíří kolem sebe dobrou náladu. Ta jeho knížka se teď k jeho velkému údivu výborně prodává ve světě, vyšla už v šestnácti jazycích a my po sto padesáti českých reprízách máme i anglickou verzi toho představení. Byli jsme už téměř po celé Evropě, teď s tím zase letíme do Koreje. I když uvidíme, že?

A ty to stíháš všechno obstarat i produkčně?!

Odehrajeme 450 představení ve 150 městech za rok, takže s tím mám neuvěřitelnou práci. Zaměstnávám i svoji maminku, která tomu věnuje deset hodin denně.

Kdy to stíháte odehrát?

Hrajeme často dopoledne, v knihovnách nebo přímo ve školách. LiStOVáNí má obrovský vzdělávací potenciál, velmi nenásilně a vtipně přesvědčujeme děti a puberťáky, že čtení knížek může být sranda i v době, kdy jim přijde spíš fajn porovnávat aplikace v mobilu. Funguje to fakt skvěle. Děcka to neuvěřitelně baví, nás nabíjí, jakkoli hrát za dopoledne pět představení v Bělé pod Bezdězem a vstávat kvůli tomu v Brně za tmy je často maso. Ale šlape to a možná se o mně bude jednou psát v učebnicích: "Ten, co zachránil čtení z knížek." (smích)

Aby ještě ale za pár let knížky byly...

Já myslím, že zrovna u nás to nebude tak strašné, jsou určitě média, co to odnesou víc. Noviny nebo muzika. Já jsem teda jeden z posledních pionýrů, co si kupuje CD, ale to už je doba, nic naplat, jen nesmí zaniknout příběhy. Nesmí se nám stát, že naše vnímání bude omezené na 140 znaků na Twitteru. Ale i to je vývoj. Na všem se dá najít něco dobrého. Já jsem taky zároveň bloger, což mě dost baví, a mám i svoje stránky, kde na sebe občas vyžvaním i docela osobní věci. Beru to jako součást takové terapie.

Všimla jsem si, že máš blog propojený s Facebookem...

Jasně, tam je přece dneska každý tak trochu "v televizi", prostě na očích. Facebook v lidech naplňuje přirozenou touhu být vidět. Čtení to ale trochu deformuje. Můžu tam napsat sebehlubší až přímo intimní blog, ale nikdy to nepřekoná například nahození fotografie. Slyšel jsem dokonce takové drsné postřehy, že když je fotka černobílá, má hned dvojnásobek lajků. Vyzkoušel jsem to a opravdu, tisíc za tři dny! A dneska je všechno ve znamení stručnosti a odpočinku. Když si dnes koupíš časopis, nejdřív ho projedeš, pak si přečteš znovu jen titulky, a pak si vybereš článek, který tě zajímá. Internet to ještě víc minimalizuje. Ale je to prostě jen jiná forma, která musela přijít. Nic nového. Tomu se nedá uhýbat. O to víc je pak fajn, že my tu kašpaříme s knížkou a děláme z toho živou 3D podívanou.

Stíháš produkčně ještě něco dalšího?

Byla toho spousta, ale musel jsem prostě hodně věcí opustit. Stál jsem třeba u zrodu festivalu Hip Hop Kemp, který jsme pošéfovali v pěti lidech a dnes na něj jezdí až dvacet tisíc lidí. Bylo to teda šílené a myslím, že to byl vrchol mého stresu. Já jsem vesměs všechny svoje koníčky proměnil ve výdělečnou činnost, asi abych si nevyčítal, že mám nějaké koníčky. Na druhou stranu jsem toho musel spoustu opustit, práci v rozhlase, svoje hudební pořady, abych si zachoval to nejdůležitější – LiStOVáNí. Ale pořád přijímám nové výzvy, takže teď třeba ještě navrhuju košile pro jednu oděvní firmu.

Takže i návrhář? Jak se člověk k takové práci dostane?

Já jsem pro ně fotil nějaké jejich kolekce, je to taková tradiční česká značka a teď pro ni budu dělat takovou osvěžující kolekci pěti košil, které se dají koupit jako základní set pro všechny účely. Nebude to nic výstředního, ale už teď si v Londýně přefocuju límečky... (smích)

Jedna z tvých dalších rolí a velkých koníčků je rodičovství. Jaký jsi táta?

Snažím se být s malou alespoň týden v měsíci, snažím se respektovat všechno to alternativní, v čem vyrůstá, ale zároveň jí dávat i vidění toho, že já žiju trochu jinak. Aby to neměla tak úsečné, protože to není úplně dobře.

O tobě se taky ví, že jsi gurmán. Stíháš se věnovat i tomuto koníčku?

Naprosto, tím teď opravdu žiju. Pořádám doma "gastrokroužky", pozvu si pět dalších lidí a domluvíme se předem na menu. Každý pak vaří jeden chod, který učí ty druhé. Je to úžasná společenská událost. Lidé by to měli praktikovat běžně. Nekoukat na Prostřeno v televizi, ale udělat si ho doma. Pozvat si přátele, uvařit jim a pak být zase pozváni. Je to společenská záležitost, která lidi strašně obohatí. Chodím taky do Bytové restaurace Na faře k filmové kritičce Darině Křivánkové, to je mimochodem další varianta neobvyklého stravování na společenské úrovni. Vidíš, tady máš hned tři typy toho, jak vařit pro život a žít pro vaření... (smích)

A co sport, baví tě pak spalovat ty přijaté kalorie tímhle způsobem?

Přiznám, že se snažím přesvědčit sám sebe, ale v poslední době se mi to i docela daří. Však už taky musím, je mi 33 a jakkoli se maximálně snažím jezdit vlakem a v Praze téměř jen na elektrokole, stejně měsíčně nařídím průměrně 7500 kilometrů autem. A cítím, jak koprním.

Když jsme zmínili ty eko aktivity, poměrně často se taky mluví o tvém nábytku z europalet, co máš doma. To tě taky ještě drží?

No to je zase další výzva. Vybavení bytu z europalet mi totiž připadá jako ekonomický, ekologický, rychlý, vtipný a zároveň trendy a příkře designový trend. A tak jsem začal spolupracovat se strašně šikovným truhlářem, který je už ale méně šikovný na organizaci a vyrábíme tyhle věci na zakázku.

Takže podnikatel se vším všudy...

Já myslím, že i v kultuře jsem zdatně podnikající osoba. Už jsem o tom dokonce mluvil i s českým časopisem Forbes. Já prostě beru jakékoli zajímavé výzvy. Další výzvou třeba je, že publikuju – píšu do jednoho časopisu týdenní sloupky o českých kavárnách po různých českých městech. To mě taky baví.

Ty toho fakt nemáš málo. Baví tě ta roztříštěnost, barevnost toho všeho, čemu se věnuješ?

Ono je to hrozně fajn. Ty střihy jsou kouzelné, obohacující, jen se z toho člověk nesmí zbláznit.

Pomáhá ti nezbláznit se třeba to, když máš po svém boku tu správnou ženu?

To určitě, chlapi si potřebují někomu postěžovat. A já jsem navíc typ chlapa, co je rád, když ho žena polituje, potřebuju, aby mi říkala: Neboj, to bude dobrý. V tom jsem asi ještě takový mamánek. Ale zároveň chci přijímat ty životní výzvy. Takže v tom nejsem asi zas tak netradiční.

Už nějakou tu dobu pozorujeme, že Lukáš Hejlík (33) patří nejen mezi naše nejkrásnější herce, ale dokonce se zařadil mezi ty nejlépe oblékané s vytříbeným vkusem.

Dámy, zbystřete, tento rozvedený fešák, který je nejen chytrý a sečtělý, je totiž stále nezadaný. A voní!

Co je pro vás největším afrodiziakem?
Jídlo, vidět tu jeho přípravu. Pro mě samotného je afrodiziakum, když vidím ženu vařit. A ještě ke všemu to skvěle chutná. Já třeba velmi rád vařím ve dvou a improvizuju, experimentuju. Od přípravy až po servírování, to je moje, mám to rád. Ale že bych měl jako afrodiziakum nějaké konkrétní jídlo, to ne.

Hlídáte se nějak v jídle?
Trošku samozřejmě musím. Já si vždycky musím koupit nějaký parádní hodně drahý oblek, do kterého je mi blbé ztloustnout. (smích) Potom by mi to bylo strašně líto.

Všímám si, že chodíte vždycky vystylovaný. Máte stylistu, nebo talent?
Stylistu nemám, ale nabízeli se. Začalo mě to bavit poměrně nedávno. Dokonce i navrhuju košile. Ale děkuju za poklonu. To ani není moje práce, co mám na sobě. To teprve přijde

Kdy tedy ta vaše láska k módě vzplanula?
Když jsem byl poprvé slavný. (smích) To jsem hrál v seriálu Ošklivka Katka, který byl poměrně debilní. Hrál jsem tam ředitele módní firmy a v té době jsem byl mírně řečeno hodně mimo, co se módy týče. (smích) Poznal jsem fungování a běh značky. Nemyslím na základě seriálu, ale díky firmám, které na natáčení spolupracovaly. Dnes už jsem na tom dobře, a tak si fituju sám oblečení i na natáčení Ordinace v růžové zahradě. A ta návrhářka je s tím v pohodě, mám volnou ruku.

Mě by zajímalo, jak jste byl mimo? (smích)
Žil jsem nějakou dobu jen na venkově se zvířaty a ta byla pro mě primární, módu jsem neřešil. Dneska jsou pro mě zvířata pořád důležitá, ale přitom nechci vypadat jako idiot. Modely, které nosím k ovcím, by stály za to vyfotit! (smích)

Neměla na to trochu vliv i vaše bývalá přítelkyně, modelka?
To ano. A seznámil jsem se s módními návrháři, se kterými se nyní přátelím. Současně díky nim vidím do nejprestižnější módní značky na světě a vím, jak to tam funguje. Teď jsem byl dokonce na pařížském Fashion Weeku a byl to opravdu zážitek. Tam se jen tak někdo nedostane. Fascinuje mě to. To je úplně jiná dimenze.

Jak jste se tam tedy dostal?
To raději nebudu moc rozmazávat. (smích)

Teď už musíte!
Dobrá. (smích) Mám v Paříži jednu známou, která v tom odvětví pracuje, a díky ní jsem se tam dostal.

Fotky

Už dnes večer uvidí diváci v Ordinaci v růžové zahradě 2 kolaps doktora! Lukáš Hejlík alias doktor Jáchym Kalina upadne ve svém bytě s vysokou teplotou a nevolností do bezvědomí.

Můžou to být první příznaky Kalinovy nákazy virem HIV! Naštěstí ho včas zachrání kamarád a kolega Petr Hanák, který Kalinu převeze do nemocnice, kde je upoután na izolované lůžko.Podívejte se, jak hrozivě jinak sympatický doktor vypadá. Jestli se Kalina zotaví a co je důvodem jeho kolapsu, se diváci dozví v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, který pokračuje už dnes večer ve 20:20 na Nově!