Mladičká studentka herectví Kateřina Pechová teď v létě oslavila nádherné osmnáctiny. Pravda, v Ordinaci je jí teprve patnáct, ovšem v civilu je čerstvě plnoletá. Připravili jsme pro vás s Kateřinou rozhovor - zejména o seriálovém těhotenství...

V Ordinaci jste coby Linda Kalinová těhotná... V patnácti letech!
 

Občas si ťukám, ač v dobrém, na čelo, jak je ta holka naivní. Měla smůlu, poprvé měla pohlavní styk (směje se), ještě k tomu s Jakubem Mázlem, což je zrovna typ dost proslulý románky. Poprvé, a ještě otěhotní! To je šílený! Já si nedokážu představit, že bych teď přišla domů a řekla: Jsem těhotná. Nedokážu! Za žádnou cenu!

Co by vám asi řekli rodiče?

Vůbec nevím. Asi že jsem úplně blbá, přece mám svoje plány, a dítě je zlom, to je úplně o něčem jiném. Teď to právě vidím, mám malinkou dvouměsíční ségru. Vidím, co všechno se musí a dělá, mám z toho hlavu jak balón. Líbí se jí, jak zpívám, což jsem měla osmnáct let doma zakázáno. Po osmnácti letech musím zpívat. Nosím dítě, které nechce spát a křičí... Ale Linda to má daleko těžší. Brácha se jí snaží vymyslet konstruktivní řešení, ale ten otec, voják, to je strašný. To je rána! Do toho ještě Mázlovi rodiče, ani Jakub Mázl to nebude mít lehké. První oznámení rodičům bude hodně velká hrůza. Těhotenství se zjistí pozdě, ve třináctém týdnu, což je problém, to je období, kdy už nelze jít legálně na potrat...

Vy sama jste ovšem díky malé sestřičce zjistila, že mateřství odložíte...

No právě, tohle je nejlepší antikoncepce. Když to vidím, říkám: Nepočítejte s tím, že si pořídím dítě, určitě ne v hodně blízké době, ani v hodně vzdálené. Jsme o osmnáct let od sebe. Až začne ségra chodit na večírky, já už možná začnu plánovat rodinu. Těším se, až začne růst, děti mě baví, vůbec mi nevadí. Teď právě jsem zažila, když se moje sestra poprvé usmála... ale člověk s tím nemůže nic podnikat, jen chovat. Těším se, až jí bude rok, kdy už dítě začíná mluvit.

Jak se vám hraje těhotná školačka, když o těhotenství zatím ještě nemáte ani ponětí?

Říkají mi: Musíš chodit nohama trošku od sebe. Je to těžké, když to člověk nezná na vlastní kůži. Snažila jsem se to pozorovat na mamce. Není to úplně sranda v tomhle věku, abyste byla věrohodná. Jsem zmatená, vyklepaná, říkají mi: Musíš si sedat takhle. Mám strach, že bude poznat, že to není reálné. Ale je to výzva se s tím vypořádat. Učím se s tím žít, už mám takový tik, že si hladím bříško. Člověk to dostává do sebe, někdy si s údivem řeknu: Já nemám bříško? Aha...

Zkušenější kolegyně vám tedy radí...

Hodně mně teď radí Petr Rychlý, ne s těhotenstvím, ale jak si s tím pohrát. Jsem totiž víceméně mezi samými chlapy, tomu se vůbec nebráním (směje se). Vznikají komické situace, směju se pořád. Je pro mě pocta, že Petr Oliva hraje mého otce, s rolí si umí vyhrát, vojáka perfekcionistu tam má dokonalého, když něco zahlásí, mám problém držet tvář.

Předpokládám, že takového tatínka nemáte.

Nemám, můj tatínek je sice policista, ale milý a hodný, optimistický, pohodový. Seriálový tatínek je opravdu jiný. A ta jeho povaha! Na věci kolem reaguje přehnaně, agresivně, to není dobré pro holku v patnácti, která už tak je emočně rozpolcená. To jsou šílený skoky, co ona tam prožívá, i s bráchou, ten jí to taky neulehčuje. Vůbec to nemá lehké, nezávidím jí.

V Ordinaci jste teprve krátce, jak jste zapadla do kolektivu?

Byla jsem nervózní, bylo to pro mě nové prostředí. A když jdu do nového prostředí, stydím se fakt hodně. Všichni byli milí, všichni mě uvítali, nikdo neřekl: Ježíšmarjá, začátečník! Člověk se pobaví v kostymérně, v maskérně, pak si zajde do skvělého bufetu... První obraz byl s Láďou, teda s Jakubem Mázlem, a jak je to trochu takový kašpar, hodně mi pomohl uvést mě do společnosti. Rozumíme si, i když si ze sebe děláme srandu. Neznali jsme se, seznámili jsme se až při natáčení.

A dobrý?

Myslím, že v pohodě. Nevím, co řekne on, může mě za rohem pomluvit, ale já budu dělat, že se máme docela rádi (směje se).

Jak jste vlastně oslavila osmnáctiny?

Ani jsem je nijak slavit nechtěla, nikdy jsem na to moc nebyla, nejhorší je, že si připadám na deset. Moje rodina mě překvapila den před narozeninami malou oslavou, kdy jsem dostala dort. Moc nejím sladké, a tak dort byly plechovky koly na sobě ve dvou patrech. Což pro mě je super, protože piju hodně koly, ale nejím dorty. Byla jsem šťastná, to byl nejlepší dárek!